Mlčení  (Silence)
R: Juraj Jakubisko V: Studio FAMU, 1963 VV: Jana KresslováFiala Karel (výroba)Jan Kratochvíl N: Jaroslav Učeň S: Juraj Jakubisko K: Ivan Šlapeta Hu: Ivana Loudová; archivní – Ivana Loudová: píseň Potkáváme je každý den, Ivana Loudová: píseň Když mi bylo deset, Ivana Loudová: píseň Listuji rodinným albem T: Jaromil Jireš Zp: Stivínová Zuzana (2) St: Juraj Jakubisko Zv: Oldřich Tichý Akom: Jaroslav Učeň kom: Martin Růžek H: Vladimír Klemens (hudební skladatel Wiedeman), Miroslav Nohýnek (redaktor Pánek), Ivo Pondělíček (hlavní redaktor), Jindra Rathová (Milena) Spol: Wasserman Václav /režie/ (pedagogické vedení), Hanuš Václav /kamera/ (pedagogické vedení), Kratochvíl Miloš V. /scénář/ (pedagogické vedení), Šmída Bohumil /produkce/ (pedagogické vedení) Fo: 35 mm Ve: česká © Národní filmový archiv 
 
   V symbolických obrazech se střídají negativní a pozitivní záběry přírody, větrníků a větráků, zobrazujících vítr a pohyb. V protikladu je letmo zachycen a komentářem popsán dosavadní statický a nehybný život skladatele Wiedemana, který se živí v rozhlase jako autor krátkých předpůlnočních pořadů o vážné hudbě. Muž nechce připustit, že je starý, a jen nerad slyší, když mu dívka Milena ve vzpomínkách oživuje jeho dávné plány na vytvoření velkého díla a zaplnění koncertních sálů. Wiedeman dostane v rozhlase výpověď, kterou šéfredaktor zdůvodní potřebou nové optimistické hudby, nejlépe dechové, o kterou si píší posluchači. Wiedeman věří, že nyní vytvoří svou životní skladbu, ale zdá se, že na všechno už je pozdě.
   The positive and negative images of nature and windmills and ventilators, symbolising wind and motion, pass one after another in front of our eyes. In contrast to this, the hitherto static and motionless life of the composer Wiedeman is captured in passing and described by the simultaneous narrative. Wiedeman works in radio as an author of brief programmes on classical music, broadcasted shortly before midnight. The man does not want to admit his old age to himself and hates to hear the girl Milena reminding him of his bygone plans to compose a great work and to fill concert halls. Wiedeman is kicked out from the radio station; the notice is justified by the editor-in-chief by the need for new optimistic music, most desirably brass-band music, which the listeners ask for in their letters. Wiedeman believes that now, the time has come to write the composition of his life, but it seems that it is too late for anything.