Kočár do Vídně  (Carriage Going to Vienna,A)
R: Karel Kachyňa V: Filmové studio Barrandov, 1966 Sk: Švabík - Procházka VV: Kučera Jaroslav (výroba) N: Jan Procházka S: Jan ProcházkaKarel Kachyňa PR: Milada Mikešová K: Josef Illík DK: Emil Sirotek Hu: Novák Jan (skladatel); archivní Nahr: Šlechta Milan, Orchestr Státní filharmonie Brno Dir: Jiří Pinkas Arch: Leoš Karen Kost: Ester Krumbachová Ma: Stanislav Petřek St: Miroslav Hájek Zv: Jiří Lenoch Op: Říčka František pplk. H: Iva Janžurová (vdova Krista), Jaromír Hanzlík (rakouský vojáček Hans), Thiele Klaus-Peter [dab] (hlas vojáčka), Luděk Munzar (raněný voják Günther), Thein Ulrich [dab] (hlas raněného vojáka), Vladimír Ptáček (partyzán), Ivo Niederle (partyzán), Jiří Žák (partyzán), Zdeněk Jarolímek (partyzán), Ladislav Jandoš (partyzán) Fo: 35 mm Ve: česká D: Ústřední půjčovna filmů Pr: 11.11.1966 
 
   Květen 1945. Mladé venkovské ženě oběsili Němci pro výstrahu manžela, který ukradl několik pytlů cementu. Krátce poté, co muže pohřbila, ji v domě přepadli dva německy mluvící vojáci a přinutili ji zapřáhnout koně do vozu a odvézt je. Jeden z vojáků je těžce raněný a leží na voze v seně. Druhý, mladičký Rakušan Hans, ženu žádá, aby je přes Znojmo odvezla do nejbližší rakouské vesnice. Žena situaci považuje za znamení osudu a příležitost pomstít se. S kamennou tváří řídí koně a naprosto nerozumí přátelskému povídání mladíka, který doufá v brzký konec války. Starší voják velmi trpí a pokusí se zastřelit. Hans mu pistoli vezme a žena ji v nestřežené chvíli odhodí na cestu, podobně jako už zbavila vojáky kompasu a dýky. Když to Hans zjistí, vyhodí ženu z vozu, ale ta jako stín sleduje jejich cestu. Raněný voják zemřel a vojáček ho v lese pohřbí. Poté únavou z námahy usne. Žena se přikrade k vozu a chce nenáviděného nepřítele zabít sekyrou. Místo toho se na něj vrhne pěstmi. Oba zoufalí lidé skončí v objetí na voze. Tak je spící naleznou partyzáni. Přes ženiny prosby Hanse zabijí a ji znásilní. Žena se vrací z lesa a odváží mrtvé tělo mladého vojáka.
   It is May 1945. The Germans hang the husband of a young countrywoman for stealing several sacks of cement, as an example to others. Shortly after laying her husband to rest, the woman is held up by two German-speaking soldiers who force her to hitch horses to her farm wagon and drive off with them. One of the soldiers is badly wounded and lies on the hay at the back, while the other, a young Austrian called Hans, asks the woman to take them through Znojmo to the closest Austrian village. The woman sees the situation as an omen and an opportunity to have her revenge. Expressionless and unresponsive to the young man's friendly chat about his hopes for the end of the war, she presses forward. The older soldier is in great pain and tries to kill himself. Hans takes the pistol away from him and the woman uses an unguarded moment to throw it off the wagon, as she already did with their compass and daggers. When Hans learns about this he kicks the woman out of the wagon but she continues to follow them, close as a shadow. The wounded soldier dies and the young soldier buries him in the forest and then falls asleep, exhausted. The woman sneaks up to the wagon unseen to kill the loathed enemy with an axe. She finally starts beating him with her fists instead. The two crazed people end up on the wagon, locked in each other's arms. Asleep, they remain like this when the partisans find them. Despite the woman's pleas, they kill Hans and then rape her. The woman leaves the forest, driving away with the dead body of the young soldier.