Dvaasedmdesátka  (Number Seventy-Two)
R: Jiří Slavíček V: Československá filmová společnost, 1948 Sk: Čáp - Procházka /Reimann/ VV: Zdeněk ReimannMiloš Mastník N: divadelní hra Dvaasedmdesátka S: Miroslav RutteSmrž Karel (2)Vladimír Šmeral AR: Ivo Novák K: Ferdinand Pečenka AK: Bohumil Kolátor Hu: Dalibor C. Vačkář; archivnípíseň Nahr: Kawaciuk Ivan, Kaláb Jan, FISYO, Český pěvecký sbor Dir: Otakar PaříkJan Kühn Zp: Pavel KurtzGita Schmidtová Arch: Štěpán Kopecký Kost: Fernand Vácha Ma: Josef KobíkJan Štětina St: Jan Kohout Zv: Emanuel Formánek Op: Šubrt K.Dr. H: Dana Medřická (vězeňkyně Marta Kulišová/herečk.Me), Vladimír Šmeral (vězeň Melichar/cirkusák Trojan), Eduard Dubský (Karel, Martin manžel), Vladimír Řepa (karbaník Mašek/herec Řepa), Vítězslav Boček (karbaník Kníže/herec Boček), Marie Burešová (Julča Ramešová/herečka Burešová), Vladimír Hlavatý (inženýr Budecius, bývalý poručík), Deyl Rudolf ml. (soudce), Deyl Rudolf st. (režisér Deyl), Bedřich Vrbský (ředitel věznice), Antonín Kandert (JUDr.Tereba), Helena Friedlová (porotkyně), J.O. Martin (porotce), Jan S. Kolár (porotce), Emil Bolek (porotce), František Kulhánek (porotce), Karel Kastner (inspicient), Jiří Těšík (mladík hrající karty), Miloš Hájek (obhájce), Radovan Lukavský (strážník), Josef Steigl (strážník), Miroslav Grác (soudní úředník), Libuše Freslová (dozorkyně), Emil Dlesk (dozorce), František Marek (vrchní strážmistr Sláma), Jan W. Speerger (strážmistr Hájek) Spol: Vladimír Syrovátka Fo: 35 mm Ve: česká D: Rozdělovna filmů ČSF Pr: 09.10.1953 © Národní filmový archiv 
 
   Marta Kulišová je neprávem odsouzená na deset let za vraždu svého manžela. Při soudním přelíčení pravého viníka, kterého zná a k němuž ji poutá neurčitý cit i přesvědčení, že zabil z lásky k ní, neprozradí. V prvním roce svého trestu napíše divadelní hru, v níž popíše svůj případ - manželství s bezohledným falešným hráčem, konflikty s ním a jeho milenkou, seznámení s jiným mužem, který ji zabránil v sebevražedném úmyslu. Po devíti letech se ředitel věznice rozhodne Martinu hru uvést za přítomnosti trestanců a poroty, která před lety Martu odsoudila. Předvedení hry pokládá za psychologický experiment, který by pomohl objasnit definitivně tento případ. Experiment se podaří, přihlásí se skutečný vrah. K obnovení procesu přesto nedojde. Marta si uvědomí, že by odsoudila muže, na kterého myslela po celých dlouhých devět roků. Bere na sebe vinu za zabití a věří, že po vypršení trestu nebude mít její svoboda podobu bezútěšné samoty.
   Marta Kulišová is wrongly convicted of murdering her husband and sent to prison for ten years. In the court process, she doesn't reveal the real murderer, who she knows and to whom she is bound by an uncertain feeling and belief that he killed her husband out of love for her. In the first year of her imprisonment, she writes a theatre play, in which she describes her case - marriage with a ruthless cheater, quarrels with him and with his mistress, getting acquainted with another man who prevented her suicidal thoughts. After nine years, the director of the prison decides to show Marta's play before the prisoners and the jury who condemned Marta years ago. He considers the play to be a psychological experiment, which could help bring a final light on this case. The experiment is successful, the real murderer gives himself up. But the renewal of the trial doesn't take place. Marta realizes that she would put the blame on the man she has been thinking about for nine long years. She takes the blame for the murder onto herself and believes that, after her sentence is finished, her freedom will not be inconsolable loneliness.