Dvanáct křesel  (Twelve Armchairs)
R: Martin FričMichal Waszyński V: Terra/Rex-Film Varšava, 1933 VV: Józef Rosen N: povídka Dvanáct křesel, Jevgenij Petrov: povídka Dvanáct křesel S: Karel Lamač AR: Artur Schinagel K: Antoni Wawrzyniak Hu: Władysław Dan; archivní – Władysław Dan: píseň Pro co, na co, Władysław Dan: píseň Mám já tohle zapotřebí, Władysław Dan: píseň Wszystko będzie dobrze, Władysław Dan: píseň Komu se nelení, tomu se zelení Nahr: Symfoniczny jazz Dir: Iwo Wesby T: Jaroslav MottlMarjan Hemar Zp: Vlasta BurianAdolf Dymsza Arch: Stefan Norris H: Vlasta Burian (holič Ferdinand Šuplátko), Adolf Dymsza (starožitník Władysław Klepka), Zula Pogorzelska (ředitelka sirotčince), Wanda Jarszewska (zaměstnankyně sirotčince), Wiktor Biegański (profesor-spiritista), Stanisław Belski (majitel obchodu s nábytkem), Eugeniusz Koszutski (úředník Repecki), Aniela Miszczykówna (dentistka), Stefan Szczuka (dražitel), Józef Kondrat (šofér), Helena ZarembinaHanna ParysiewiczKarol HubertKazimierz NarkiewiczLo Kitay (profesorův pomocník), Frič Martin [dab] (hlas správce domu/hlas zákazníka) Fo: 35 mm Ve: česká D: Terra Pr: 22.09.1933 © Národní filmový archiv 
 
   Žižkovský holič Ferdinand Šuplátko je překvapen zprávou o dědictví, které mu zanechala teta ve Varšavě. Odjede do Varšavy, ale je velmi zklamán. V prázdném bytě zůstalo jen dvanáct starožitných křesel a obraz zemřelé tety. Varšavský starožitník je ochoten křesla odkoupit. Šuplátko je odnese všechna naráz, navršená do pyramidy. Nevšimne si, že se jedno zachytilo o vrata sirotčince, kde zůstalo viset. Po návratu do bytu najde za obrazem dopis, v němž mu teta oznamuje, že v jednom z křesel je zašito sto tisíc dolarů. Šuplátko se rychle vrací do starožitnictví, ale křesla jsou už prodána. Šuplátko se se starožitníkem dohodne, že spolu křesla znovu vyhledají a o zisk se rozdělí. Velmi dobrodružně se postupně zmocňují křesel, ale výsledek je nulový. Zklamaní muži procházejí kolem sirotčince, kde právě probíhá oslava Dne sirotků. Oba muži s úžasem vyslechnou projev ředitelky, která děkuje neznámému šlechetnému dárci, jenž věnoval opuštěným dětem sto tisíc dolarů, zašitých v křesle.
   Žižkov barber Ferdinand Šuplátko is surprised by news of an inheritance that he has been left by his aunt in Warsaw. He leaves for Warsaw but is extremely disappointed. All that is left in her empty flat are twelve antique armchairs and a painting of the dead aunt. A Warsaw antiques dealer is willing to buy them from him. Šuplátko takes them all away at once, piled up into a pyramid. He does not notice that one of them has got caught on the gates of an orphanage and remains hanging there. After he returns home he finds a letter behind the painting in which his aunt informs him that one hundred thousand dollars have been sewn into the upholstery of one of the chairs. Šuplátko rushes back to the antique shop but the chairs have already been sold. Šuplátko arranges with the antiques dealer that they will look for the chairs and then split the profits. After various adventures they eventually find the armchairs but not the money. The disappointed men walk past the orphanage which is celebrating Orphan Day. Both men listen dumbfounded to a speech given by the director: she thanks the anonymous donor for giving these abandoned children one hundred thousand dollars which had been found hidden in the lining of the upholstery.